Procházka s alpakami – Cesta k novým zážitkům a spojení mezi matkou a dcerou.
Dagmar Dvořáčková
Procházka na konci léta ve svitu zapadajícího slunce má vždy příjemný nádech. Včerejší podvečer však vytvořil kouzelnou atmosféru s příchutí lásky, něhy, vděku a pokory. A jak se to seběhlo? Někdy ty nejjednodušší věci bývají nejkrásnější.
Na procházku s našimi alpakami přijela maminka s dcerou. Na tom by ani nebylo nic tak zvláštního. Tentokrát to však bylo jiné. Dcera by mohla mít již vnoučata a její maminka by mohla být prababička. Ano je to tak, dcera přivezla svoji maminku, aby jí dopřála nevšední zážitek ve formě lama trekkingu s našimi alpakami.
Maminka byla z počátku překvapená, protože nikdy předtím tak zblízka alpaky neviděla a nebyla si jistá, co od této procházky očekávat. Před samotnou procházkou si vše o alpakách zjistila a pak už bylo jen vzrušené očekávání něčeho nového.
Když dorazily na ,,Vlnolamy“, čekaly na je dvě alpačí holky – Růženka s Běluškou. Tato stvoření s velkýma očima plnýma zvědavosti a laskavosti se okamžitě začala s nově příchozími seznamovat. Alpaky na své nové přátele upíraly pozorné pohledy a bylo zřejmé, že se těší na procházku. Nejdříve však proběhl seznamovací rituál. Jemné očichávání nově příchozích, nesmělé dotyky, pohlazení a nabízení alpačích granulek. To vše si maminka s dcerou vyzkoušely, a když se všichni náležitě seznámili, mohli jsme vyrazit na procházku.
Bylo až dojemné vidět, jak se maminka směje a cítí se příjemně v přítomnosti těchto nádherných zvířat. Pyšně si vedla na vodítku tu Růženku, tu Bělušku. Obě alpačky střídavě hladila po jejich hedvábném rounu a láskyplně si s nimi povídala. Obě lamy se během chvilky adaptovaly na nově příchozí a ani jim nevadilo, že maminka používá francouzskou hůl, kterou nikdy před tím neviděly. Ve vlahém letním podvečeru se poklidně popásaly a občas si vzaly z ruky jejich oblíbené granulky, a to jak od maminky, tak od dcery. Maminka byla nadšená tím, jak jsou alpaky přátelské a během chvilky prokoukla, jak odlišné mají povahy. Byly jsme obklopeni přírodou a užívaly si chvíle, kdy jsme seděly na lavičce a alpaky si braly krmení z ruky. V rybníku za námi se občas mrsknul kapr, vlál svěží vánek, proletěla vážka a v trávě se začala třpytit večerní rosa. To všechno ještě více posílilo vzácnost tohoto okamžiku.
Když jsem viděla, jak se maminka směje a cítí se uvolněně v přítomnosti těchto nádherných zvířat, věděla jsem, že to byla správná volba vzít maminku na podvečerní procházku. Věřím, že dcera i matka na tento vzácný okamžik budou dlouho vzpomínat. Jsem si jista, že tato procházka nejenže přinesla oběma ženám nové zážitky, ale také jim umožnila strávit čas spolu jinak, než byly doposud zvyklé a navíc posílila jejich vzájemné pouto.
Během této procházky jsem opět uvědomila, jak můžeme stále objevovat nové věci a poznávat nové zážitky, i když už jsme dospělí či v pokročilém věku.
Bylo mi ctí být tichým pozorovatelem láskyplné procházky matky s dcerou a jsem ráda za to, že jsem jim mohla díky našim alpakám zprostředkovat nevšední zážitek. Byla to nezapomenutelná zkušenost, která nám všem zůstane v srdci navždy.
Přeji si více takových zážitků, které obohacují naše srdce.